Kdy má sanační omítka smysl
Vlhkost přináší do omítky rozpuštěné soli. Při odpařování krystalizují, zvětšují svůj objem a postupně narušují povrch. Běžný štuk, sádrová omítka nebo nepropustný nátěr proto mohou na nevyřešeném podkladu začít znovu tvořit mapy, puchýře a trhliny.
Sanační omítka má otevřenou pórovou strukturu. Umožňuje odpařování vody a část solí ukládá uvnitř pórů, takže povrch zůstává déle stabilní. Funguje však jako navazující vrstva, nikoli jako náhrada izolace. Před návrhem proto rozlišujeme vzlínající vlhkost, zatékání, boční průnik vody a kondenzaci.
Postup obnovy poškozené omítky
Nejdříve vymezíme rozsah nesoudržných a zasolených vrstev. Starou omítku odstraníme s dostatečným přesahem, spáry a podklad očistíme a zkontrolujeme jejich stav. Podle savosti a materiálu zdiva navrhneme přednástřik, jádrovou sanační vrstvu a vhodnou povrchovou úpravu.
Jednotlivé vrstvy musí být vzájemně kompatibilní a výsledný nátěr nesmí systém uzavřít. U silně zatíženého nebo smíšeného zdiva může být nutná odlišná skladba než u pravidelné cihly. Konkrétní tloušťku a technologické přestávky uvedeme v nabídce.
Sanační omítka po injektáži
Injektáž omezuje další vzlínání vody, zdivo nad novou clonou ale nevyschne okamžitě. Doba vysychání závisí na tloušťce, materiálu, větrání, teplotě i původním množství vody. Sanační povrch musí toto období zvládnout bez uzavření konstrukce.
Při zaměření proto posuzujeme injektáž a omítky společně. Zákazník dostane oddělený rozsah jednotlivých prací a doporučení, co je nutné provést hned a co lze bezpečně dokončit později.